Enceladus, jeden z mnoha Saturnových měsíců, je považován za hlavního kandidáta při hledání mimozemského života. Nový výzkum naznačuje, že tento ledový svět může mít pozoruhodně odolný oceán schopný podporovat život – což dále zvyšuje jeho potenciál jako exotické oázy.
Vědecká komunita dlouho věřila, že geologická aktivita Enceladu je z velké části soustředěna na jeho jižním pólu, kde praskliny na povrchu vydávají silné oblaky vodní páry a ledu, což naznačuje obrovské subglaciální moře soli. Předpokládá se, že tento oceán je zahříván slapovými silami generovanými gravitací Saturnu, když kolem něj Enceladus obíhá, a nabízí dráždivou směs kapalné vody, tepla a organických molekul – klíčových složek života, jak ho známe.
Existence tohoto potenciálního útočiště pro život však závisí na křehké rovnováze: dostatek tepla ze slapových sil, aby oceán zůstal tekutý, ale ne tolik, aby to vřelo nebo narušilo jeho stanoviště. Dříve se měření tepelných ztrát omezovalo na jižní pól. Nyní vědci našli důkazy o významném uvolňování tepla ze severního pólu Enceladu – což vyvrací předchozí domněnky o této oblasti jako o geologicky neaktivní.
S využitím dat ze sondy Cassini NASA porovnali vědci infračervená pozorování severního pólu Enceladu během zimy a léta. Tato měření ukázala povrchové teploty nečekaně vyšší, než se očekávalo na základě ledového klimatu Měsíce. Tato anomálie naznačuje, že teplo vyzařuje ven z teplého podzemního oceánu.
Tým odhadl tepelný tok severního pólu na přibližně 46 miliwattů na metr čtvereční – i když se to zdá nevýznamné, je to srovnatelné s tepelnými ztrátami zemské kontinentální kůry. Na celém Měsíci tato vodivá tepelná ztráta činí asi 35 gigawattů, což se přidává k dříve odhadovanému tepelnému záření z jižního pólu.
Celkové množství tepla ztraceného z Enceladusu je nyní přibližně 54 gigawattů, což je hodnota extrémně blízká množství, které má být generováno slapovými silami. Tato přesná náhoda naznačuje, že podpovrchový oceán Enceladu je skutečně v dlouhodobé tepelné rovnováze, je schopen zůstat v tekutém stavu po dlouhou dobu a poskytovat potenciálně obyvatelné prostředí pro život.
“Pochopení toho, kolik tepla Enceladus globálně ztrácí, je klíčem k určení, zda může podporovat život,” vysvětluje doktorka Carly Howettová z University of Oxford a Planetary Science Institute, hlavní autorka studie. “Tento nový výsledek silně podporuje dlouhodobou stabilitu oceánu Enceladus – klíčová složka pro vznik a potenciální evoluci života.”
I když je tento objev neuvěřitelně povzbudivý, zbývá ještě mnoho záhad, které je třeba rozluštit. Vědci netrpělivě očekávají určení stáří oceánu Enceladu, protože jeho dlouhověkost přímo ovlivňuje možnost vzniku života v něm.
Tepelná data sondy Cassini navíc vědcům umožnila zpřesnit odhady tloušťky ledové skořápky Měsíce – což je důležitý faktor pro budoucí mise zaměřené na přímý průzkum oceánu Enceladu, možná pomocí robotických přistávacích modulů nebo ponorek. Tato studie naznačuje, že ledová kůra je přibližně 20-28 kilometrů hluboká, o něco silnější, než se dříve odhadovalo.
Tato studie zdůrazňuje sílu dlouhodobých planetárních průzkumných misí, jako je Cassini, při odhalování skrytých detailů nebeských těles. Data shromážděná po desetiletí mohou odhalit tajemství, která mohla být zpočátku neodhalena, a rozšířit tak naše chápání potenciálně obyvatelných prostředí mimo Zemi.
