Nedávná britsko-americká dohoda o cenách léků byla kontroverzní, ale generální ředitelka GSK Emma Walmsley řekla, že je to zásadní krok k zabránění dalšímu odlivu investic. I když dohoda zahrnovala ústupky ohledně nákladů na léky pro NHS, zabránila eskalaci obchodního napětí a zajistila vývoz bez cel na další tři roky – pragmatické vítězství vzhledem k drtivé dominanci USA na globálním farmaceutickém trhu.
Nevyhnutelná realita amerického vedení
Walmsley dal jasně najevo, že USA zůstávají top destinací pro uvádění léčiv na trh, protože od GSK dostává přibližně třikrát více investic než Spojené království. To není otázka preferencí, ale věc rozsahu: USA mají vynikající financování výzkumu, hloubku výroby a přístup ke kapitálu pro biotechnologické startupy.
“USA jsou i nadále předním světovým trhem pro uvádění nových léků a vakcín na trh…” – Emma Walmsley, generální ředitelka GSK
Spojené království udržuje silnou výzkumnou infrastrukturu a spojení s univerzitami, což do jisté míry ospravedlňuje její samozvané postavení „vědecké supervelmoci“. Tyto výhody však blednou ve srovnání s obrovskou ekonomickou a finanční váhou amerického trhu. Ignorovat tuto realitu by bylo strategicky pošetilé.
Proč byla dohoda nezbytná
Britská vyjednávací pozice byla slabá. Předchozí cenové politiky, včetně nepředvídatelného systému dobrovolného vrácení peněz (dosáhl 23 % tržeb v loňském roce) a restriktivních prahových hodnot NICE, aktivně odrazovaly od investic. Tento trend ilustruje rozhodnutí společnosti Merck opustit své londýnské výzkumné centrum v hodnotě 1 miliardy liber. Vládě nezbylo nic jiného, než tyto problémy řešit.
Smlouva obsahuje:
- Nulová cla na vývoz léčiv z Velké Británie do USA po dobu tří let.
- Omezuje refundace na 15 % (ve srovnání s neudržitelnými 23 %).
- Zvýšení o 25 % Základní cenové limity NICE.
Cena a kompromisy
Kritici správně poukazují na to, že dohoda bude stát NHS další 3 miliardy liber ročně. Alternativa – další pokles investic – však v konečném důsledku zhorší rozpočtové tlaky a omezí přístup pacientů k novým lékům. Nešlo o dosažení dokonalého vítězství, ale o vyhnutí se horšímu výsledku.
Dohoda je krokem správným směrem, ale není dlouhodobým řešením. Spojené království stále usiluje o zvýšení svých farmaceutických výdajů na 0,6 % HDP během deseti let, což ponechává prostor pro budoucí napětí, zvláště když se v roce 2029 blíží revize „dobrovolného“ systému.
Na závěr: Dohoda o léčivech ve Spojeném království byla nezbytným kompromisem v pokřiveném globálním prostředí. Poskytuje krátkodobou stabilitu, ale vyžaduje trvalé investice a strategické úpravy politiky, aby skutečně mohl konkurovat americké farmaceutické dominanci.
